REKLAMY





Pokud chcete spřátelit, napište do komentíků. Nemám nějaké určité pravidla o četnosti návštěv :)


Hlasujte prosím v 5. kole jsem tam jako Domcaaa s Jasperem Halem :) Oplatím


literatura 2

20. ledna 2008 v 22:02 |  Škola - zápisky a referáty

STRUKTURA LITERÁRNÍHO DÍLA

- literární dílo sestává z určitých složek - výrazových a tematických
- každá složka literárního díla v sobě nese nějaký význam

VRSTVA JAZYKOVÁ

- zabývá se výběrem slov a jazykových prostředků
- tyto prostředky mají vyvolávat estetický účinek
- ozvláštňujícím prvkem jsou i slova autory nově utvořená (neologismy)
- zvukové uspořádání hlásek = eufonie
- vychází z určitých zvukových vlastností hlásek
- např. s,š (svist, šum); r,ř (hrčení, nesoulad)
- eufonickou funkci má i rým ( tj. zvuková shoda slabik či slov na konci nebo i uvnitř verše )
- zvukomalba je další eufonický prostředek - je to seskupení hlásek tak, aby vyvolávaly dojem skutečného
zvuku
- grafické prostředky
- umožňují estetické ozvláštnění jazyka v psané podobě
- např. jiný typ písma, pravopisné odchylky, interpunkce
- v některých básních mohou být slova uspořádána do obrazců
- může se týkat buď vzhledu celé básně nebo jenom některých hlásek
- akrostich - text v němž písmena či slabiky na začátku veršů dávají slovo nebo větu
_______________________________________________________________________________________
- figury - vznikají zvláštní kombinací hlásek a slov
- figury zvukové ( zabývají se hláskami, slovy, ... )
- aliterace - opakování stejných hlásek na začátku sousedních slov či veršů
- kdysi používána k snadnějšímu zapamatování dlouhého textu
- paronomázie - nahromadění slov odvozených od stejného základu nebo slova
- anafora - opakování slova na začátku veršů, půlveršů nebo slok
- obdobou je epifora ( tj. opakování slov na konci veršů, půlveršů nebo slok )
- epizeuxis - opakování stejných slov v jednom verši
- slouží k vystupňování, zdůraznění nebo popř. ke kontrastu jednotlivých motivů
____________________________________________________________________________
- figury syntaktické ( zabývají se větami )
- asyndeton - vynechávání spojovacích výrazů
- polysyndeton - užívání více spojovacích výrazů, než je obvyklé
_______________________________________________________________________________
- na pomezí syntaktických a slovosledných figur se nachází:
- paralelismus - opakování stejné struktury
- někdy bývá doprovázen významovým kontrastem
- antiteze - příměr protikladem
- na počátku je výchozí motiv - poté následuje popření - a nový motiv (nové vyjádření)
- často se vyskytuje v lidové slovesnosti
- gradace - dochází ke stupňování významu slov
___________________________________________________________________________________
- figury slovosledné ( zabývají se pořadím slov - slovosledem )
- inverze - změna pořadí slov ve větě
- slouží k zdůraznění
____________________________________________________________________________
- figury řečnické a hodnotící
- apostrofa - oslovení osob, bytostí, věcí, abstraktních pojmů, ...
- řečnická otázka - otázka, která nevyžaduje odpověď ale má spíše význam upozorňovací
_________________________________________________________________________
- figury eliptické ... někdy uváděny jako součást slovosledných nebo syntaktických figur
- elipsa - vypuštění části slova nebo části textu
- aposiopese - použitá např. jako (...), (-)
- může označovat průběh, elipsu, návaznost, ...
- pleonasmus - rozšiřující vyjádření nebo nové uvedení skutečností, jež vyplívají už z dříve řečeného
_______________________________________________________________________________________
- TROPY (tropus ) - nepřímá nebo obrazná pojmenování
- vznikla přenesením či rozšířením významu některého slova nebo sousloví
- metafora:
- vznikla přenesením významu na základě podobnosti ( např. koza (cvičební nářadí), hřeben (horský), ... )
- metaforou lze vyjádřit i to, co je běžným jazykem nesdělitelné
- synestezie - specifický typ metafory, kdy jsou vedle sebe kladeny smyslové vjemy, jež k sobě běžně nepatří
- personifikace - přenesení vlastností a schopností živých bytostí na jevy a věci neživé
- přirovnání:
- srovnává dva jevy a uvádí znak, na jehož základě došlo k jejich podobnosti
- charakteristické jsou spojky - jak, jako
- metonymie:
- vznikla přenesením významu na základě vnitřní souvislosti ( např. vypít sklenku, přečíst si Nerudu, ...)
- synekdocha - vychází ze vztahu mezi celkem a jeho částí, část zastupuje celek
- básnický přívlastek (epiteton):
- doplnění jevu o určitou vlastnost ( např. smutný déšť, odstrčený den, ...)
- vlastnost v souvislosti s rozvíjeným pojmenováním obvykle překvapuje
- ustálená epiteta - hlavně ve starší literatuře ( např. lstivý Odysseus )
- při častém opakování však ztrácí překvapivost
- oxymóron:
- vzniká spojením slov, jejichž významy si odporují ( např. zatmívat ve světle, vražednice nevinná, ... )
___________________________________________________________________________________
- k obrazným pojmenováním je možno počítat také hyperbolu, litotes, eufemismus a dysfemismus
- hyperbola:
- založena na neobvyklém zvětšení
- zveličení určitého jevu, situace, představy, ...
- litotes:
- oslabení významu ( opak hyperboly )
- např. vyjádření kladu dvěma zápory
- eufemismus:
- zjemnění významu ( týkajícího se záporných tělesných a duševních rysů, nemoci, smrti, ... )
- dysfemismus:
- vyjádření směřující k zápornému a negativnímu hodnocení ( opak eufemismu )
_______________________________________________________________________________
- s obrazností jazyka souvisí také alegorie, symbol a ironie
- alegorie:
- vyjádření myšlenky, děje nebo jevu pomocí příběhu
- snaží se skrýt pravý význam ( tento význam však nebývá složitý )
- na alegorii jsou postaveny např. bajky
- složité alegorie příznačné pro literaturu středověkou, renesanční a barokní
- často používaná autory ze společenských důvodů ( nesvobodné poměry neumožňují vyslovit se přímo )
- symbol:
- je pojmenování, které má svůj původní význam, ale zároveň je znakem pro nějakou jinou skutečnost
- může být ustálený nebo autorem nově vytvořený
- často význam rozostřuje, rozšiřuje a napovídá jen nepřímo
- důležitou roli má v mýtu a ve středověké literatuře
- ironie:
- vyjádření použité výsměšně
- je myšlena jako pravý významový opak
- základním prostředkem satiry

VRSTVA TEMATICKÁ

- tematické složky: motiv, téma, děj, postava, časoprostor
- látku můžeme rozlišit na: a) námět ( např. láska, II. světová válka, ... )
b) předloha ( konkrétní námět zpracovaný v literatuře již dříve )
1) parafráze ... úprava uměleckého díla nebo části
2) variace ....... obsahově volnější přepracování díla
3) adaptace ..... přepracování literárního díla do podoby divadelní hry, filmu, ...
- motiv:
- např. postava, zvíře, neživá věc, přírodní jev, promluva, gesto, situace, ...
- děj:
- fabule- souhrn událostí ( obsah )
- syžet - způsob uspořádání jednotlivých výjevů, výběr postav, prostředí, ...
- postava:
- osoby, personifikovaná zvířata, rostliny, neživé věci, abstraktní jevy, ...
- postavou může být i vyprávěč
- typizace - postava přejímá vlastnosti a chování, která jsou pro daného hrdinu charakteristická
- v lyrice je sdělení předkládáno lyrickým subjektem
- z literárního díla lze vyčíst autorský postoj - odráží se např. i v tom, zda je dílo vážné či komické
- SATIRA - humorně zpracovaný námět
- velký vliv má nálada autora
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








Pokud někdo chcete přidat klikačku nebo spřátelit, dejte vědět :)