REKLAMY





Pokud chcete spřátelit, napište do komentíků. Nemám nějaké určité pravidla o četnosti návštěv :)


Hlasujte prosím v 5. kole jsem tam jako Domcaaa s Jasperem Halem :) Oplatím


literatura 3

20. ledna 2008 v 22:03 |  Škola - zápisky a referáty

VRSTVA KOMPOZIČNÍ

- zabývá se uspořádáním a spojením tematických nebo jazykových složek v literárním díle
chronologická (kronikářská) kompozice:
- děj se vyvíjí podle časové posloupnosti (tak, jak šly události za sebou)
retrospektivní (zpětná) kompozice:
- na začátku je naznačen nebo přímo prozrazen výsledek děje
- teprve pak se čtenář dozvídá, co se vlastně odehrálo předtím
- typické např. pro knihy vzpomínek nebo detektivky
- in medias res= k jádru věci
- čtenář je vtažen přímo do děje
- autor se nezdržuje úvodem
rámcová kompozice:
- dílo se skládá z více příběhů vložených do příběhu hlavního
- typické pro orientální díla ( např. Tisíc a jedna noc )
paralelní (prolínavá ) kompozice:
- v dílech se čtenář souběžně seznamuje s několika dějovými liniemi ( např. s osudy hlavních postastav )
- jednotlivé dějové linie se postupně propojují
- tento typ kompozice využíván hlavně v rozsáhlých dílech s bohatým dějem (např. historické romány)
řetězová kompozice:
- děj se odvíjí jako sled samostatných příhod spojených jednou postavou popř. několika málo postavami
- využívaný v dílech s motivem putování či pronásledování
- způsob uspořádání dějových složek:
- pevné kompoziční uspořádání příznačné pro antické drama
- dílo se skládalo z expozice, kolize, krize, peripetie a katastrofy
- expozice - úvod děje, výchozí situace
- kolize - zauzlení, počátek zápletky
- krize - rozvinutí zápletky až k ostrému a nesmiřitelnému konfliktu
- peripetie - nové zauzlení děje, překvapivý zvrat načas odkládající konečné řešení
- katastrofa - tragický závěr
- kontrast
- vedle sebe jsou kladeny protikladné jevy
- příznačný pro lyriku
- paralelismus
- stejná nebo podobná struktura díla
- obdoba tematická ( stejná výstavba veršů, slok, odstavců, ... )
- obdoba rytmická a gramatická ( stejné obraty, větné konstrukce, ... )
- opakování
- v textu se objevuje určitý motiv, verš apod. na více místech
- opakováním verše nebo skupiny veršů na konci slok vzniká refrén
- typické pro lidovou slovesnost
- variace - motivy se navracejí mírně pozměněné
- gradace
- stupňování významu motivů, situací nebo významových prvků
- pointa
- ukončení díla překvapivým, výrazným motivem
- obvykle konec gradace
STRUKTURA LITERÁRNÍHO DÍLA
- literární díla rozdělujeme do tří literárních druhů a řady literárních žánrů
- literární druhy se nemění ( epika, lyrika, drama ) ale literární žánry se vyvíjejí

LITERÁRNÍ DRUHY

- epika ( Ř: epikos = výpravný, dějový )
- vychází z děje a vypráví příběh, v němž se objevují postavy, prostředí, situace, ...
- lyrika ( Ř: lyrika melé = lyrou doprovázené verše )
- vyjadřuje dojmy, city případně i úvahy
- je typická pro poezii
- vyjádření monologické v 1. osobě
- zachycuje skutečnost v jedinečném a neopakovatelném okamžiku
- i lyrická díla však většinou obsahují epické prvky (náznak děje, postavu, prostředí, ...) a naopak
- drama ( Ř: dráma = čin, skutek, jednání )
- založeno na ději, jehož základem je konflikt mezi postavami
- tento děj se však odvíjí pouze prostřednictvím přímé řeči - promluv postav ( rozhovor, monolog, ... )
- texty dramatické předpokládají uvedení na scéně
- drama vzniklo již dávno a prošlo mnoha změnami
- prolog - naznačení děje na začátku
- epilog - shrnutí děje na konci
- premiéra - první uvedení dramatu
- derniéra - poslední uvedení dramatu
- druhové formy: např. duchovní, milostná, taneční, absurdní, román, ...
_____________________________________________________________________________________

LITERÁRNÍ ŽÁNRY

- anekdota, bajka, báje, legenda, pověst, pohádka, povídka, novela, epos, román ( žánry epické )
- balada, romance, básnickápovídka ( spojují prvky epické i lyrické )
- píseň ( může být lyrická nebo epická )
- idyla, elegie, hymnus, óda, epigram, pásmo ( žánry lyrické )
- tragédie, komedie, činohra ( žánry dramatické )
- podle některých společných znaků můžeme v žánrech vymezit: žánrové formy, podoby či varianty
žánry epické:
- anekdota
- existuje odpradávna
- je to krátký humorný útvar
- důležitá je pointa (vtipný závěr, vystupňování, ... )
- mohou být na různá témata ( např. anekdoty politické )
- historka
- delší útvar než anekdota
- má také pointu (závěr)
- bajka
- krátký příběh, v němž vystupují zvířata, rostliny i věci neživé a chovají se jako lidé
- patří do didaktické literatury - na konci bývá ponaučení
- zakladatelem bajky byl Ezop
- podobenství
- jedná se o přirovnání pomocí příběhu
- nepotřebuje přímé vysvětlení (rozšířen v literatuře náboženské)
- báje, mýty a pověsti
- vztahují se k určitému místu, události, osobě, ...
- z malé části jsou pravdivé
- legenda
- pojednává o životě světců
- nejvíce rozvinutá ve středověku
- řadí se i k historické literatuře
- pohádka
- typický žánr lidové slovesnosti
- vystupují v ní i nadpřirozené bytosti
- typická je šlechtická vrstva ( princezna, král, královna, ... )
- používání ustálených obratů: Žil byl ..., Za devatero horami ..., A žijí až dodnes ...,
- pohádky mají vždy šťastný konec - dobro zvítězí nad zlem
- povídka
- kratší vypravování s malým počtem postav a jednodušším dějem
- bohatě rozrůzněna - např. povídka historická, dobrodružná, milostná, psychologická, ...
- vyskytovala se už v nejstarších literaturách ( egyptské a indické )
- humoreska = humorná povídka s idylickým pohledem na skutečnost
- novela
- sleduje pouze jednu časově omezenou dějovou linii
- vyžaduje pointu
- autoři např. Jan Neruda, Karel Čapek, Edgar Allan Poe
- romaneto - žánrová forma novely
- spojuje prvky detektivky, hororu a science fiction
- zrodilo se v české literatuře ( autor Jan Neruda )
- epos
- rozsáhlé veršované vyprávění
- bývá prolínán dlouhými popisy a životopisy
- zaznamenává mýty, významné události určitého národa, činy osobností, ...
- vystupuje v něm řada postav
- příznačná jsou epiteta a figury
- např. eposy hrdinské ( Epos o Gilgamešovi, Ilias a Odyssea, ... ), historické, romantické, duchovní
- dlouho vnímán jako nejvýznamnější žánr
- román
- prozaická obdoba eposu
- vystupuje v něm řada postav se spletitými osudy
- děj se odehrává v delším časovém období
- příznačná je tematická šíře a bohatý repertoár a různorodost uměleckých prostředků
- první románové vyprávění vzniklo už v antice a ve středověku
- dlouho odkazován do oblasti zábavné literatury
- v 19. století zaujal vůdčí postavení mezi žánry
- dělí se na historický, humoristický, forma dopisu, ...
_____________________________________________________________________________________
žánry lyricko-epické:
- balada
- vážná až tragicky laděná báseň
- smutný a pochmurný děj a tragický konec
- má rychlý spád
- objevuje se v ní kontrast a přímá řeč
- balady fantastické ( např. Karel Jaromír Erben )
- balady sociální ( např. Jiří Wolker )
- významný žánr lidové slovesnosti
- romance
- opakem balady
- povznešený a radostný děj a šťastný konec
- vznikla ve Španělsku jako zvláštní forma písně
- od 16. stol. se označuje jako menší báseň s nejrůznějšími náměty ( nejčastěji milostná )
- autor Jan Neruda ( Balady a Romance )
- básnická povídka
- rozsáhlá lyrickoepická báseň
- děj zůstává jen naznačen - podřizuje se vyjádření autorových citů a úvah
- autoři: George Gordon Byron, Karel Hynek Mácha, Michail Jurjevič Lermantov
- díky ruské literatuře se ustálil název poema
_____________________________________________________________________________________
žánry lyrické:
- píseň
- žánr, k němuž se řadí texty určené ke zpěvu ale i kratší básně
- vyznačují se pravidelnou stavbou, rytmem a výrazným rýmem
- kdysi se uplatňovaly v oblasti duchovní a světské
- jsou zastoupeny v lidové slovesnosti
- objevují se písně kabaretní (kuplety), protestní (protestsongy), šansony (baladické texty s osobní tematikou)
- autoři: Václav Hrabě, Vladimír Merta, Heinrich Heine, Jan Neruda, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Seifert
- elegie
- vznikl ve starém Řecku
- omezuje tesklivou lyrickou píseň vyjadřující smutek ze ztráty blízké bytosti, vlasti, ideálu, ...
- autoři: Ovidius, Jiří Orten, Karel Havlíček Borovský
- hymnus
- původně kultovní píseň, oslavující bohy Apollóna a Dionýsa
- křesťané vyhradili pro velebení a oslavu Boha
- autoři: Ambrosius, František z Assisi
- hymnická poezie se objevuje i v literaturách orientálních ( egyptské a indické )
- óda
- původně píseň zpívaná za doprovodu hudby
- postupně se z ní vyvinula báseň oslavující to, co je velké a vznešené ( např. vlast, příroda, láska )
- zaměřuje se spíše na jevy obecné
- žalmy
- součást hymnické poezie
- odvozeno od Knihy žalmů ( součást starého zákona )
- prosebné, děkovné či oslavné básně
- epigram
- patří k básnickým miniaturám
- původně věcný nápis na hrobě, pomníku, daru, ...
- později se ustálil jako text, jenž vyznívá satiricky
- vyslovuje ostrý soud vztahující se k negativním jevům ve společnosti popř. k lidskému chování
- autoři: Martialis, Karel Havlíček Borovský
- epitaf
- náhrobní nápisy nebo literární dílo
- pásmo
- delší báseň sestavená jako volný sled pocitů, dojmů, myšlenek, představ
- cílem je vytvořit mnohotvárný proud, zobrazit skutečnost v pohybu
- jevy jsou vytrhávány z přirozených vazeb, žádný není nadřazen druhému
- objevilo se v literatuře až na počátku 20. stol.
- autor např. Guillaume Apollinaire
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 alexandr alexandr | E-mail | Web | 16. září 2008 v 21:19 | Reagovat

Velice pěkné. Díky za shrnutí.

2 Kuba Kuba | 23. března 2012 v 12:35 | Reagovat

Děkuji kurvo pomohlo mi to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama








Pokud někdo chcete přidat klikačku nebo spřátelit, dejte vědět :)